Na houbičky...
Protože počasí je jaké je, začínáme se sběrem hub letos dříve, než v minulých letech a vyrážíme na naše místečka. Nejsme takoví ti houbaři, kteří vstanou brzy ráno a v lese jsou už v šest hodin, ale než se prostě vyspíme a sbalíme košíky, svačinu a do kapes nožíky, je mnohdy poledne a my se konečně začneme prodírat houštím, borůvčím a užívat si šlapání v měkoučkém mechu.
A kdyby nerostly?...nevadí...alespoň se projdeme a nasáváme tu nádhernou vůni lesa... Ale houbičky naštěstí rostou a tak jsme jásali při každém nálezu...
Trochu nám i zapršelo, ale náladu nám počasí nezkazilo...spíše naopak...po chvíli chození lesem se tak rozpršelo, že jsme si museli každý najít strom, pod kterým se dalo schovat a nasmáli jsme se při téhle schvovávačce tak, že nám vůbec nevadilo, jak jsme promočení.
Cestou zpět jsme si dali výbornou pizzu ve Frenštátě a těšili se na večerní hodování.
Hříbky milujeme osmažené jako řízečky..k tomu vychlazené pivo a idylka je hotová...

...tak huráá do lesíčka...

...borůvky byly slaďoučké jako med...

...a hle ho!.. kloučka překrásného...

...je tady tak hlasité ticho, že natahuju uši na všechny strany a trochu se bojím..hlavně medvědů, kteří se tady potulují...

 

Podle hrubého odhadu se zde prý pohybuje kolem 9 rysů, 3 vlci a 2-3 medvědi. Beskydy jsou jediným místem v České republice, kde se objevují všechny tyto tři šelmy pohromadě. Kvůli jejich výskytu je Chráněná krajinná oblast Beskydy zařazena mezi evropské významné lokality velkých šelem.
To je sice pěkné, ale jen jednou jsme měli medvěda v zádech (a to na těchto našich oblíbených místech..) a doufám, že už tento pocit nikdy nezažijeme...
Léta jsme se místu setkání vyhýbali, ale roky jdou a člověk postupně nabyde zase odvahy a nějak ten strach překoná...ovšem nesmí se pak doma, ani koutkem oka, podívat na obrázky medvěda a na potvrzené počty šelem v Beskydech, které napočítali ochránci přírody, protože jinak je strach velmi rychle zpět a pak to houbaření není takové, jaké by mělo být a člověk spíše než by hledal v mechu houbičky, raději natahuje uši a poslouchá nervózně co se kde šustne...

...je tu šílené ticho, a tak vybízím Džekiho ať aspoň štěká, aby se případný mědvěd či jiná šelmička lekla a šla na opačnou stranu...

 

...a už nám začíná pomalu pršet...a les začíná být strašidelný...

...mech je měkoučký...

...už se nám tady někdo tlačí...asi po tom dešti:-)...

Houbaření se nedá prostě odolat, protože ten okamžik objevení hříbku je tak úžasný, že v tu chvíli zapomenete na všechny medvědy světa...
A tak sláva, na zdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu!! A v nejbližších dnech vyrazíme určitě znovu..
Tak houbaření zdar a ať máte plné košíky♥

...takhle na fotce vypadají hoši pěkně, co?...

Do let minulých...
Měli jsme pár dní volno, ale počasí nebylo právě dovolenkové, tak jsme vyrazili aspoň na dva dny na místa, která nemusí být pro mnohé zajímavá, ale pro nás znamenají spoustu hezkých vzpomínek a myslím, že některé z nich nejen pro nás, ale i pro Milušku a tak pár fotek z výletu vkládám...

...nádherný zámek Vranov nad Dyjí...tady jsme prožili s bráchou jednu z krásných dovolených...

...natáčela se tady například pohádka Nesmrtelná teta...

Zámky lásky... zamilovaní je zamykají na zábradlí mostů, při uzamčení má zámek pár zamilovaných navždy spojit...dle správců mostů však tento zvyk mosty ničí a narušuje i jejich statiku...

...tady, když se setmí, tančí rusalky..

...večerní procházkou až na Vranovskou přehradu...

...jsme na místě...

...pláž u přehrady je celkem prázdná...

...potichu...

...noční návrat...

...dobře jsme se vyspali, nasnídali a jedeme dál...

Na cestování mám moc ráda takové ty běžné věci, jako je zastavení na benzínové pumpě a vybírání si kávy, párek v rohlíku, který bych si rozhodně přes rok na pumpě nedala, polštářek pod ucho, který v autě při dlouhé jízdě nesmí chybět a další a další maličkosti.
Bavíme se i tím, jaké z nás po cestě padají moudra. Například poslední dvě vypadly z mého muže a moc se mi líbily, když jsem chtěla fotit, řekl: ,,Fotky kradou duši"- koukala jsem na něho s vykulenýma očima a s otázkou, jak na to přišel a on, že to někde četl nebo slyšel.
Zajímalo mě, jestli opravdu může fotografie ukrást duši a v jakém smyslu. Souhlasím s názorem, že fotografie nás uklidní tím, že se na zachycený okamžik můžeme podívat později, ale vnímání a prožitek dané situace můžou přece zůstat stejně silné jako v případě, že bychom fotoaparát nezmáčkli...a tak...fotím dál..

...vinohrady...

Po cestě Jižní Moravou jsem prohodila, že tady není nikde vidět pást se krávy...Můj muž na to:,,vždyť mají vinohrady..nepotřebují mlíko...stačí jim víno." S úsměvem jsem mu dala za pravdu...asi jo..někdo má krávy a někdo vinohrady...

...v dálce zřícenina hradu Falkenstein, v severní části Weinviertelu v Dolním Rakousku...

...tak tady není třeba žádný popisek...

... Minaret v dáli...

...nejen u tohoto řetězu jsme jako děti foceni snad stokrát...

...takže to má člověk spojeno s takovým tím pobíháním před foťákem a pokřikováním:,,běžte děcka k tomu řetězu, budete se fotit!"...

...v zámecké zahradě je spousta krásných stromů...kvalita fotek není ideální, protože stále prší...

...Lednice je prostě srdcová záležitost, protože na tomhle místě jsme v dětství strávili každičký rok část prázdnin a postupem času jsme tady jezdili i se svými dětmi...

...počasí nám však letos nepřálo...pršelo, a přestože jsme neměli v plánu sem jet, nakonec nám to nedalo a museli jsme k zámku nakouknout...

...zahrada je tentokrát moc krásně upravena, nepamatuji se, že by někdy měla takovéhle uspořádání květin...

...jsem z práce zahradníka unešena...nejsou tady totiž jen klasické záhony ,,polštářů" z begónií... záhony květin jsou krásně laděné do převažující fialovo-růžové barvy...

...ach ty vzpomínky...to pobíhání zahradou a věčné focení... a celá rodina byla tak krásně blízko...stačilo se jen ohlédnout na  zavolání rodičů a..vždycky tam byli...

...nádhera...jsem nadšena...ale zároveň trochu skrývám oči plné slz...

...to je miláček krásný...

 Lednice jsou krásné, ale myslím, že to krásno a nutnost každý rok se tady aspoň na chvíli zastavit je dáno právě tím, že jsme zde strávili tolik hezkých a pro nás děti tak bezstarostných chvil všichni pohromadě.

...takže na téhle fotce nic moc prostředí, ale jinak je to parkoviště před kempem Apollo, kde můžete zaparkovat a vydat se k Mlýnskému rybníku...

...cestou kolem rybníku...pocity nostalgie sílí, vrací se mi vzpomínky úplně neuvěřitelně...jdu s přivřenýma očima, všude kolem cítím tu, pro mě příjemnou, vůni z rybníku, sem tam závan teplého proudu a pleskání vody ve vlnách a větru...a zase vidím, jak poskakujeme radostně a bezstarostně po cestě, s plavacími rukávky nebo s kruhem, tatínek má na hlavě kšiltovku a jde jen v kraťasech...maminka je šíleně opálená a tatínek je už spíše spálený...těšíme se, že po cestě stihneme ještě  cukrovou vatu, zmrzlinu nebo tam bude třeba nějaký stánek s hračkama...

...tohle byl stánek s občerstvením...pro rodiče pivo a pro nás žlutá sodovka nebo nějaká dobrota...

...do kopce k chrámu sv. Apollóna...

...blížíme se k místu, kde se dá do rybníku sejít...

...nahoru do kopce dojdeme k Apollónovu chrámu...je z něj krásný výhled na již zmíněný Mlýnský rybník a nejúžasnější je tady západ slunce...kdysi jsme tam běhávali nahoru a dolů a pobíhali mezi sloupy, protože maminky se někdy na chrámu opalovaly a tatínkové nás hlídali dole u vody nebo u stánku...dnes je Apollónův chrám oplocený, zpřístupněný a vyhlídka z něj je za poplatek...  

...tady dole pod chrámem se lehávalo na dekách, byla tady vždycky spousta lidí...

...schody vedoucí do vody...dnes už trochu zarostlé...i to šáší se v rybníku pořádně rozrostlo...

...nevzpomínám si, jestli se mi jako dítěti zdála voda v rybníku špinavá...

...cestičkou kolem rybníku a dál a dál až ke Třem Gráciím...

...škoda, že není sluníčko a stále prší...

...Mlýnský rybník pod chrámem...

...písek na břehu...vonííí a taky mu patří vzpomínka...

...nádherné borovice v okolí...

...a od rybníku rovnou do kempu, kde jsme s našima stanovali...

...ach to stavění stanu:-) to bylo každý rok stejné...nikdy nikdo nevěděl, kam kterou tyčku správně strčit...velký rodinný stan přinášel každoročně velkou rodinnou a úsměvnou podívanou...

...chatky v kempu mají dnes již jinou podobu...jsou hezké...

...rybník za našich dětských let v kempu nebyl a kdyby byl myslím, že by rodiče brzy zešedivěli...nevím jestli je to šťastný nápad s rybníkem přímo v kempu...jako děti jsme poletovali po celém areálu, později pak stejně i naše malé děti, ale v takovémhle případě bych dítě jistě přikolíkovala ke stanu...to bych prostě vůbec nemohla u stanu vypnout, protože bych se neustále obávala, že se někdo utopí...jasně, že když jdete k vodě nesmí člověk dítě spustit z očí, ale v kempu a u stanu?...to bych nemohla ani uvařit čaj...

...umývárny a WC je stále v tomto kempu hodnocením na nedostatečnou...na dnešní dobu je možná horší než kdysi...

...vycházíme z kempu...paní z recepce si myslela, že děláme test kempů na Jižní Moravě...

...a můžeme jít na zastávku a čekat až pojede autobus třeba do Břeclavi...tam jsme se taky vždycky moc těšili, protože výlet do Břeclavi sliboval nákup hraček...jojo, vidím, že už tam jako děti s maminkou a Miluškou stojíme a ptáme se, kdy už pojede...a kdyby jste chtěli vědět, kde jsou tatínkové, tak ti zůstali u stanu :-)

Hezké to bylo...prošla jsem vzpomínkama a i přes vlhké oči se usmívám, protože jsem právě znovu prožila dovolenou jako dítě...
Všem přeji krásné dovolenkové dny a vnímejte naplno co se dá...ať se pak nemusíte dívat na fotografie bez duše, ale znovu při pohledu na ně všechno pořádně prožít a duši jim dát...