pondělí 30. května 2016

Maxíkovi...
Maxíčku, určitě jsi to neměl od malinka lehké... podle vyprávění jsi snad žil nějakou dobu u ,,lidí", kteří ti nedali to, co sis jako správný kocourek zasloužil. Až když jsi se dostal k mamince a po jejím odchodu k nám, začal jsi zase pomalu důvěřovat lidem. Trvalo měsíce, než jsi se nechal pohladit a vzít na klín. Ale krůček po krůčku jsme to spolu dokázali...♥
Tolik jsi toho překonal a statečně ses protloukal tímhle, pro vás zvířata, tak nebezpečným světem.
 Neumím ti vysvětlit, proč zvířata nejsou uchráněni všech těch nebezpečných věcí kolem, když s nimi vlastně nemáte nic společného a nepodílíte se na jejich vzniku.
Hledali jsme tě 3 dny, ale po tom, co se ti snad stalo, mám pocit, že už se nemůžeš vrátit...i když naděje prý snad vždycky nějaká je...nevím..
Moc ráda jsem tě poznala, mám tě ráda a vážím si toho, že jsi s námi žil...Chtěla jsem tě uchránit, ale nedokázala jsem to... 
...Snad opravdu existuje místo, kde jsi teď v bezpečí, něco jako zvířecí ráj, protože vy zvířata by jste si to zasloužili, vy nenesete žádnou vinu...
           
Posílám ti pohlazení a velkou pusu ♥ ...odpočívej a promiň, že jsem ti už nemohla pomoct...

... nikdy tě nepřestanu čekat...jsi můj zlatý kocourek ♥♥♥


sobota 28. května 2016

Hledáme Maxe...
V úterý ráno jsem dala Maxíkovi plnou misku, šla do práce a od té doby už jsem ho neviděla...Vracíval se vždycky, když jsem přišla z práce a teď nic...Hledali jsme večer, v noci, další den, ale nikde jsme ho nenašli...
Chuďátko moje...doufám, že nikde netrpí, když si jen vzpomenu jak dokážou být lidi zlí... ::-(
 

***
Jsi moje kočka a já jsem tvůj člověk. 
Hillaire Bellocová
*** 

Žádné obyčejné kočky nejsou.
Colette
***

Zrovna minulý týden jsem se snažila najít v sobě chuť koupit si knížku o kocourovi jménem Dewey, který ovlivnil a nějakým způsobem zasáhl do života spousty lidí. Je to příběh podle skutečné události.
Kocourek, kterého zachránila vedoucí knihovny a pojmenovala ho Dewey, dokázal svým šestým smyslem odhadnout, kdo ho v danou chvíli potřebuje nejvíc. Jeho sláva se šířila od města k městu a nakonec pronikla do celého světa, což dokládá skutečnost, že si ho přišla nafilmovat delegace až z Japonska. Když Dewey v roce 2006 zemřel, oplakávaly ho prý tisíce lidí.
 Jeho odkaz žije dál prostřednictvím této knihy, která se po vydání stala světovým bestsellerem a jeho osud zaujal svět natolik, že se chystá i filmová verze.  


Nakonec si tuto knihu nekoupím, asi bych nezvládla ten konec...Nejen kvůli Maxe, ale kvůli všech zvířat, které se nějakým způsobem dotkli mého života..
Můžu prostě číst a dívat se jen na pohádky a příběhy se šťastným koncem...Zajímalo by mě, čím je to dané, protože každý to takhle nemá...Možná je toho smutného, zlého a bolestného kolem některých lidí tolik, že se jejich mozek sám brání dobrovolně přijímat ještě další dávku toho všeho ve formě filmů, knih nebo zpráv. 
I když si tisíckrát řeknu: ,,je to jen film.." nebo : ,,je to jen vymyšlený příběh"..dovedu se do všeho vžít tak, že by mi po shlédnutí takového filmu nebo po četbě takovýchto příběhů bylo HROZNĚ...
a tak se asi ani nedozvím, co všechno kocourek Dewey pro lidi udělal...
Na druhé straně mě napadá otázka, proč vůbec zvířata ztrácejí svůj čas s někým takovým, jako jsou lidi...

Maxíka vyhlížím pořád a vždycky než stočím pohled ke dveřím, představím si, že tam už teď určitě bude sedět...
***
Čas strávený s kočkami nikdy nepovažuji za ztracený.  
Sigmund Freud
 ***
 Bellocová)

čtvrtek 19. května 2016

Večeřéééé!!...

A už je tady ta dobrota podle receptu Moniky Z kopečku...
Měli jsme ji naposledy někdy vloni v létě a proto je čas znovu ji zařadit do rychlých večeří...A je to fakticky dobrota...

...rajčatová psaníčka...
Pro mě ideální jídlo, protože je rychlé a výborné. Stačí listové těsto, psaníčka propíchat vidličkou uprostřed, posypat cheddarem, poklást cherry rajčátky a posypat oregánem (já používám naši čerstvou dobromysl, což je to samé) a posolit. Pak jen upéct v troubě na 210st. asi 15 minut.
A psaníčka jsou z talíře pryč, než se v kuchyni otočím...
Tak dobrou chuť a pak dobrou noc...
Rajčátka...

...rajčátka už jsou na svém místě a my se nemůžeme dočkat úrody...

V loňském roce byla úroda pěkná, tak uvidíme letos... Co jim hrozí? Mšice, vedra, padlí, plíseň, skvrnitost atd. Je až neuvěřitelné, jaké nebezpečí na rajčata a nejen na ně číhá.
No a pak to uhlídejte...už se začínají objevovat mšice :-( našla jsem je na kopretinách...taky malé slimáky jsem objevila...fuj! jsou tak nechutní!
Ale pak odvrátíte hlavu jiným směrem a zase vám další kousek zahrady vykouzlí úsměv na rtech :-)


...je mi u nás tak dobře...

...máte taky rádi rododendrony ?...


...kamejka se pěkně uchytila a teď jen počkáme až obroste celičký pařez...
...za pařezem si udělala chaloupku žabka...

...kvetou překrásně azalky...


...karafiátky překrásně voní, kdykoliv kolem nich projdete...





...„ty odkvetlé sedmikrásky se musí otrhat“...


...„máš ty truhlíky rovně?“...

...„prý nesmím z terasy dolů...ale co když přepadnu?“...
...„no...a už jsem spadla dolů“...



...„a už jsem zase nahoře...prý se odsud nemám ani hnout...pro mě za mě...já tady klidně můžu sedět celý den“...
Tak a takhle zapomenete na slimáky i na mšice, protože ty kočičí holky vás zaměstnají na plno. Mía je opravdu hodná a pouze si pohrává s kytičkama (ta se sedmikráskama je Mía), ovšem Malvína má jediný cíl a to, dostat se z terasy dolů a nejlépe se někde ztratit, aby zaměstnala celou rodinu hledáním. Proto dělá, jako že jen náhodou spadla z terasy dolů a tváří se, že do ní snad dokonce někdo strčil...Je to malé hádě...

Zítra už je pátek a já se nemůžu dočkat, až příjdu z práce domů. Tak ať nám to v práci rychle uteče a máme překrásný víkend...Mějte se ♥


Naši holubí rodiče...

...brzy ráno jsem je zahlídla na společné snídani...
Dovolili si opustit hnízdo brzy ráno...a nechat vajíčka bez dohledu.. nevím jestli je to dobrý nápad.. Max sice ještě takhle brzičko spí, ale holub nikdy neví...Snad se těmto holubím rodičům ani jejich ještě nevylíhnutým holoubátkům nic nestane.

úterý 17. května 2016

Fuchsie...krásky z Jižní Ameriky...
Maminka je měla moc ráda, tvrdila jak jsou krásné, ale mě se nikdy nelíbili a  nijak zvlášťjsem si je neprohlížela. Letos jsem se na ně trochu zaměřila a už mám celkem 3 kousky. Fuchsie má prý spoustu druhů.
 

  
 
Tahle má moc pěkný květ, byla v zahradnictví samotinká a úplně zanedbaná a maličká, tak jsem si říkala, že než by ji měli vyhodit, raději si ji vezmu. Snad se vzpamatuje a přežije...
...tahle má dva druhy květů - tmavé i světlé...
 
 



...ty načechrané sukýnky jsou úžasné...

...tahle je taky zajímavá..
...hmmm...až ji někdy uvidím, zařadím ji mezi ty své...
...překrásné a až neuvěřitelné...
No ano... jsou krásné...uznávám, maminka měla opět pravdu a já určitě nezůstanu jen u tří kousků :-)
***
„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami....já s nimi nejdu. Raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“
Otto Mueller
***

 Tak to taky vyzkoušejte a sněte...♥
„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“
– Otto Mueller

Zdroj: http://citaty.net/autori/otto-mueller/?q=262648
„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“
– Otto Mueller

Zdroj: http://citaty.net/autori/otto-mueller/?q=262648
„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“
– Otto Mueller

Zdroj: http://citaty.net/autori/otto-mueller/?q=262648
„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“
– Otto Mueller

Zdroj: http://citaty.net/autori/otto-mueller/?q=262648
Grilujeme...
Protože už to počasí dovolilo, zahájili jsme před pár dny grilovací sezónu a grilujeme kdykoliv to jde...

Nejraději grilujeme krkovičku, hovězí maso, plněné žampióny a kuřecí maso. Já však ujíždím na grilované cuketě, pokapané olivovým olejem a posypané kořením. Je to úúúúúžasné!
Není zapotřebí ani marináda ani grilovací koření, stačí sůl, pepř a trocha bylinek. Ale na tradiční letní párty samozřejmě používáme i tyto ingredience. Samozřejmě nesmí chybět dobré víno nebo pivo přímo ze džbánku:-)

Mimo grilování jsme zahájili také sezónu badmintonu. Nejsme žádní profesionálové, rakety máme obyčejné a ani míček nemá přeně 16 husích brk, protože ho během hry chytají i naši psi, kterým pak některé z peříček uvízne mezi zuby:-)
Ale hru si užíváme s vervou a legrací a když se po chvíli sledování přes plot přidají sousedé, jsme schopni všichni naběhat až několik kilometrů.


Ať máme pěkné počasí a bezvětří...

pondělí 16. května 2016

Zahradník...
...aby se člověk mohl stát zahradníkem musí mít nejenom svou zahradu, ale měl by mít taky zahradnické kalhoty :-))
Ale vážně...Už rok zahradnické kalhoty sháním...chtěla jsem si koupit třeba i obyčejné montérky, ale nevěřili by jste, jaký je to problém sehnat velikost 34.
Navštívila jsme několik prodejen, ale nikde nic...Na internetu samozřejmě seženete nádherné holčičí kalhoty na zahradu, ale ta cena... A tak jsem vybrala zlatý střed a díky ochotným prodavačkám, které měsíc sháněly kalhoty 34 po republice, je konečně mám. Nejsou sice tak nádherné jako z obchůdku „Anglická sezóna“, ale už jsem si k nim vytvořila vztah, jsou moje a mám je ráda.
Tak hurá do zahrady a už kopu jako krtek...

...mají spoustu kapes vpředu i vzadu, mají zpevnění na kolenou, krásnou kytičkovou vsadku na nohavici...

...nohavice jsou dole na suchý zip, což je super, protože i když jsou kalhoty delší, zip vám nohavice pěkně drží u kotníků a lemy jsou vyztuženy proti nečistotám a vlhkosti...
Kalhoty mají taky několik poutek na zavěšení zahradnického nářadí, takže mám pořád vše potřebné u sebe...no vím, že to může vypadat legračně, ale mám z nich radost, protože můžu v klidu a pohodě pracovat na zahradě bez toho, že by mi lezly záda a byla mi na ně zima nebo bych měla hned promočené kolena atd. Měly taky kapsičku na mobil, ale tu jsem okamžitě sundala, protože nosit mobil po zahradě nechci.
Vkládám zde i něco z úžasné kolekce již zmíněné „Anglické sezóny“:
...překrásné květované...

...áááách...




...to je bomba...tenhle pracovní opasek na nařadí je prostě super...

...překrásné zahradní šaty...

...takhle to má prostě vypadat...

Samozřejmě, že je jedno co má člověk na zahradě na sobě, ale přece jenom...líbí se mi stylové oblečení, které je pohodlné, praktické a které i při zahradničení nezapomíná na ženskost a žena se v něm cítí dobře.
Mějte se☺ a uvidíme se na zahradě! ♥♥