Konečně jsme se po páru letech, kdy bydlíme v domečku, dostali k obestavbě krbové vložky.
Pořád jsme si libovali, jak je nám teplo ,,u krbu", ale o krb se ještě zdaleka nejednalo....nyní jsme se dostali do fáze, kdy je pohled na krb mnohem příjemnější :-)
...tak takto to vypadalo se samotnou krbovou vložkou...
...pomalu, ale jistě obestavíme tuto nevzhlednou rouru ke komínu...
...jóó...kdyby to šlo tak rychle, jako vkládání fotek :-)
...na mřížky jsme čekali asi 3 týdny...takže práce stála, protože nebylo možné přesně vyříznout otvory...
...vždy máme při práci odborné asistentky...
...penetrujeme...penetrace má docela pěknou barvu...líbí se nám a začínáme zvažovat, že bychom krb již takto nechali :-)
...topit naštěstí můžeme...
...změna barvy krbu...červenou penetraci vystřídalo šedivé lepidlo...a vůbec to není hezké...připomíná mi to celé bunkr...
...unavená asistentka...to víte, není to vůbec snadná práce...to máte šroubky, kladivo, lepidlo, omítku, stěrku :-))) že jo pane Lorenc?!
...na řadu přichází omítka...
...,,něco ti pošeptám"...
...,,vůůůbec, ale vůůůbec se nám to nelíbí!!"...
...ovšem tady už dostává krb nový kabátek a začíná se přibližovat naší představě...
...,,hlídám tady koťata"...
...,,já hlídám tenhle koš...pořád mi do něj strkají dřevo"...
...všude je samá omítka a Malvínka si rozhodně nechce špinit tlapky a tak se z koše ani nehne...
...nechtěli jsme rozhodně nic honosného a hlavně nám šlo o nerovnosti v omítce ... a jsme spokojeni...
...není nad vlastní lože...
...přestože ještě není vše kolem krbu dokončeno, jsme zatím spokojeni....nejsme ani krbaři ani zedníci, ale snažíme se...
Opět musím říci, že jsou ti moji dva chlapi neuvěřitelně šikovní...Ale je vám jasné, kdo kolem nich po celou dobu poskakuje, podává nářadí, posunuje žebřík, vytahuje kočky z kbelíku s omítkou, nosí vodu, nosí pivo :-)) a zachraňuje je před vyčerpáním? A hlavně, kdo je neustále chválí až do nebes?
Víte kdo to je, jo? :-)))
No a já už se těším na dekorace a vánoční výzdobu krbu...
Krb je prý místo, které si zaslouží dokonalou vánoční výzdobu...vytváří doma příjemno a útulno praskáním dřeva a sálajícím teplem ...a to platí dvojnásob s blížícími se svátečními dny...
Tak doufám, že vás poslední tři obrázky lehce zahřály i postudily a hlavně posunuly směrem k sváteční náladě. ♥
čtvrtek 23. listopadu 2017
Na kávičce...
Nedávná návštěvy kavárny mě tak nadchla, že jsem si musela udělat pár foteček.
...Levandulová kavárna...
...kromě různých druhů kávy tady mají i velkou nabídku nápojů alko i nealkoholických...
...já jsem zvolila tentokrát místo kávy svařák z bílého vína s levandulovým sirupem a skořicí...a byla to dobrota :-)
Moc pěkná kavárna v Místku, škoda jen, že je od nás tak daleko...ale při další návštěvě tohoto města sem určitě zase zavítám..Mají tady moc pěkné náměstí a krásné obchůdky...
Po návštěvě kavárničky následovala také návštěva Frýdku a i tam mají náměstíčko moc pěkné...
Zavírací hodiny byly však neúprosné a tak jsme ve Frýdku stihly navštívit alespoň krámek Davídkovo koření s nepopsatelnou vůní, Pokoj Barus Trivia s nabídkou bylinkových esencí, šitých výrobků, papírových dárků a množstvím dalších hezkých věciček.
Nakoukly jsme i do Hobby krámku, kde najdete vše pro svoje domácí tvoření a je tady ještě spousta tématických obchůdku jako Manufactura, obchůdek Provence, Lahůdky ze statku a další a další...no krása, těším se, že příště stihneme projít více.
To jsme se zase navnadila...jdu si udělat alespoň ten svařáček...takže připomínám : víno, skořice, hřebíček, kdo chce trochu cukru a pak koření dle chuti - badyán, muškátový květ - u mně rozhodně vyhrává LEVANDULE :-)
Ať vám chutná :-)
neděle 12. listopadu 2017
Slunečná neděle...
Ráno jsme se vzbudili do krásného podzimního dne, plného sluníčka. A tak vybíhám okamžitě na zahradu s celou smečkou a těšíme se z ještě teploučkých slunečních paprsků.
Listopadové sluníčko je krásné a člověk si ho váží více, než v těch parných letních dnech.
...a kdopak je to tady na útěku?...
Odpoledne se sluníčko pomalu ztrácelo...tma se naopak rychle vloudila na zahradu a teď prší a prší... možná právě ta brzká tma dělá podzim smutný...
Přitom umí být podzimní večery tak příjemné...to teplo domova, svíčky a šero...a někdo se zeptá jestli má rozsvítit...nene ještě ne, vždyť je to tak útulné a tak hezky se doma v teple sedí a poslouchá praskání dřeva v krbu...
Přeji všem moc hezký a klidný začátek týdne.
A pokud se vracíte domů až za šera, rozsviťte si všechny své lampy a lucerny a užívejte podzimních večerů.
...spolu...
♥♥♥
středa 8. listopadu 2017
Jíst, meditovat, milovat...
...vím, že to není žádná novinka, ale tak nějak se mi v jednu chvíli naskytl po letech tenhle film, tato kniha i možnost meditace.
Meditace mě zaujala když jsem tenhle film viděla poprvé, snažila jsem se ji sama zkoušet, ale asi ke všemu potřebuji návod.
A konečně nedávno jsme se s kamarádkou dostaly k meditaci tak blízko, abychom ji vyzkoušely.
Meditace probíhala v Domě Pod Svícnem (hezký název, že?) v Etno restauraci.
V prostředí plném svíček, vůně z vonných tyčinek a tím vším se prolínala příjemná meditační hudba.
Samotná meditace byla zajímavá, ale nedařilo se mi věnovat pozornost jen sama sobě v místnosti s 20ti lidmi. Nedařilo se mi ani utišit mysl, ani se delší dobu věnovat svému dechu nebo se jím snad dokonce stát.
Taky jsem nečekala, že by mi jedno meditační sezení okamžitě změnilo život.
Takže nějaký lahodný odpočinek se ten večer nedostavil, ale za zkoušku to stálo...a jsem ráda za informace, kterých se mi dostalo.
Moje krůčky k pravé meditaci jsou hóóódně pomalé a sem tam mně odradí moje utíkající myšlenky,... ale snažím se být na sebe hodná a moc tuhle chybu neřešit.
Vím naprosto přesně, co mně na meditaci láká...chci cítit klid mysli, pocit uvolnění od stresu, uvolnit věčně napjaté svaly, a na chvíli se dívat jen do sebe, abych slyšela to, o co už možná dlouho uvnitř prosím a neslyším...
...takže si dávám úkol - trénovat alespoň 5 minut denně.
Knihu Jíst, meditovat, milovat čtu v těchto dnech a vychutnávám si ji. Kniha má svoje kouzlo a musíte zapojit svoji fantazii.
Film postavy z knihy oživí, vidíte jejich výrazy, gesta a slyšíte hudbu, která příběh doprovází.
A na film Jíst, meditovat, milovat si vždycky udělám čas a nenechám se u něj ničím vyrušit. Prostě si ho prožiji celý od začátku až do úplného konce.
***
Tam, kde končí mysl, začíná meditace.
Sri Chinmoy
čtvrtek 2. listopadu 2017
Z ptačího světa...
Zebřičky nám opět hnízdí, a to znamená stěhování do většího domu...tedy nejedná se o naše stěhování, ale o stěhování zebřiček. Navíc jsme měli zebřiček lichý počet a náš ptačí kluk, který neměl s kým jít do páru a chtěl se neustále dostat do již obsazených hnízd, byl ostatními odstrkován.
..no prostě jako v té písničce ♪♫ ,,já mám sedm kanárů, kanárů, kanárů a ty mně nejdou do páru a ne a ne a ne ♫♫♪
A tak jsme to nemohli nechat ...sháněla jsem další větší klec, ale nic nebylo dle mých představ.
Až můj manžel mou představu zrealizoval, postavil voliéru a moc se mu to povedlo... a zebřičky jsou spokojené...a my tím pádem také.
Jo a když už mají zebřičky nový větší domov, mohli jsme si dovolit pořídit ,,lichému"ptačímu chlapečkovi partnerku.
...voliéra...těsně po dokončení...
...těsně před nastěhováním...
.....akce kulový blesk právě úspěšně proběhla :-)
...nejdříve je nutné se trochu rozkoukat a pak se rozhodnout, ve kterém patře bude asi nejlepší byteček...
...nová partnerka našeho ptačího chlapečka...
...seznamování...hned první den, kdy jsme bílou zebřičku přinesli, jsme zjistili, že nemůže lítat, pouze poskakuje po zemi...ááách jo...takhle to s námi je...
U zebřičky jsme zjistili, že jí chybí kousek křídla, zranění je už staršího data.
Ale zebřičku už jsme vracet nechtěli - usoudili jsme, že jí u nás bude dobře.
Našemu chlapečkovi se zpočátku moc nezdála, a to proto, že když jí volal z vyšších větví, neletěla k němu...
A tak musel přijít kompromis...větve jsme jí spojili k sobě tak, aby mohla vyskákat alespoň do třetiny klece, tam jsme pověsili hnízdečko.
Zebřička to brzy pochopila a po několikadenním tréninku se naučila doskákat až k prázdnému hnízdu a myslím, že je pro ni teď moc fajn vidět kousek světa trochu z výšky, než jen poskakovat po zemi....no a chlapečkovi nezbylo nic jiného, než slevit ze svých nároků a přestěhovat se do přízemí.
A teď tady žijí šťastně, snad navěky... :-) (mimochodem, už mají v hnízdečku jedno vajíčko♥♥♥)
A to je konec pohádky.
...někteří už si mezitím zařizují byteček ve vyšších patrech...
...,,půjdeme už spát nebo se ještě budeš dívat z klece, drahá?"...
...,,za chvíli jsem u tebe můj drahý, jen tady ještě trochu zapózuju"...
Tak takhle dobře to dopadlo...máme tři obydlené hnízdečka a je radost dívat se na ty drobečky, jak se cítí dobře, můžou se proletět a každý z nich se má ke komu přitulit.
Ale nemyslete si, musím to jejich tulení taky trochu hlídat, abychom jim nemuseli za pár měsíců stavět větší voliéru :-)))
