U splněných přání...
Pár dnů jsem se zde odlmlčela, přestože jsem měla dovolenou a mohla psát a psát...ale počasí bylo z počátku týdne nijaké, venku mi byla zima, psát se mi nechtělo a konec týdne se zase začal zlepšovat tak, že jsem se ze zahrady nehnula a uklízela na zahradě každičký kousíček.
V sobotu jsme si udělali s manželem výlet do Nového Jičína. Před třemi lety jsem tam musela jet k notářce kvůli maminky a po vyřízení všech záležitostí jsme se s manželem potulovali překrásnými uličkami a náměstíčkem a tehdy jsem si i přes slzy všimla, jak je tam pěkně.. jenže tehdy nebyla na tu nádheru ta správná nálada a tak jsem si slíbila, že se tam jednou podívám znovu.
Tehdy jsem tam v zapadlé uličce stihla navštívit překrásný obchůdek. Jakmile jsem tam vešla, jakoby svět venku přestal existovat.. a v tu chvíli jsem si dovolila, aby mi přes všechno to smutno, bylo uvnitř najednou tak nějak hezky...
Na ten maličký krámek jsem myslela po celé tři roky moc často - snad pro ten pocit tenkrát...
A teď v poslední době už se ta touha navštívit ho a znovu cítit ten pocit nedala vydržet a přesvědčila jsem manžela, že tam musíme jet...A tak jsme vyjeli...
 |
| ...tak takové nádherné uličky tam mají..a ty lucerny - to je nádhera... |
 |
| ...každý dům tam má jinou pastelovou barvu a podloubí jako z pohádky... |
 |
| ...až je vám z té krásy do tance... |
 |
| ...a tohle je ON... |
 |
| ...všude překrásná keramika z různých dílen... |
 |
| ...z každého hrnečku, misky, květníku cítíte tu práci s hlínou, ty ruce, které pomalu hlínu hladí, až z ní vyhladí takovou nádheru... |
 |
| ...Andělka... |
 |
| ...Andělky jsou kouzelné a zaslouží si zvláštní příspěvek, věnovaný jen a jen jim, protože Andělkám je věnována ne jedna kniha... |
Takže o Andělkách příště...samozřejmě, že jedna z Andělek čekala v krámku U splněných přání na nás, aby chránila naše rodinné štěstí...je půvabná a představím vám ji v dalším příspěvku.
Mám z krámku málo fotek, protože jsem nestíhala fotit, kochat se tou krásou, nasávat do sebe atmosféru, kterou obchůdek má a povídat si se slečnou prodavačkou - tak milou, že si to nedovedete ani představit. Můj manžel prohlásil, že na tuto prodavačku musela dělat majitelka obchůdku konkurz. Ta se tam tak hodila, jako by se v tom krámku už narodila.
A tak jsem všechny ty úžasné věcičky prohlídla třikrát dokola, snažila jsem se nasát do sebe co nejvíce toho krásna a slíbila si, že se sem zase brzy vrátím... a už teď se nemůžu dočkat.
Na náměstíčku jsme si dali výbornou kávu, horký mošt a pořádný bramborák - tak krásně mastný a dobrý, že se ještě teď oblizuju:-)
 |
| ...domů jsme jeli vrbovou alejí... |
|
|
 |
| ...zastavili jsme se u jistebnických rybníků... |
 |
| ...snad po sto letech jsem krmila labutě... |
Ach to mi bylo dobře...Ještě jednou velkou pusu mému manželovi :-*, který se, kdykoliv to jen jde, snaží, aby mi bylo takhle hezky...
