Jarníííme...
Tak ale už to opravdu nejde vydržet a chytám se každičkého jarního okamžiku.
Jásám nad každou vykvetlou sněženkou nebo petrklíčem a čichám k hlíně.
Doma už jsem jako lev v kleci a čekám na příchod jara. Každý den čekám na zprávu o počasí, abych věděla odkud vítr povane a jestli bude alespoň polojasno. A v kalendáři pak pročítám každičkou pranostiku, která většinou nevěští nic dobrého. Ale nejhorší je, že se s tím počasím nedá vlastně nic dělat...
 |
| ...krásný pantoflíček - měla ho ráda maminka -a tak jsem ho zachránila ve výprodeji... |
 |
| ...sněženky jsem dostala od mých chlapů k MDŽ... |
 |
| ...už se probudila bylinka nesmrtelnosti... |
 |
| ...a pomalu se probouzí i fíkovníček... |
 |
| ...v lese jsem dnes našla petrklíče... |
 |
...nasbírali jsme vrbové proutky, někdo je ostříhal a poházel pod vrbou, tak jsme ani nepotřebovali nůžky...
| | |
 |
| ...při stříhání proutí jsem měla i pomocníky... |
 |
| ...Mía má někdy tak hloupoučký pohled, že se musím smát :-) |
Tvořit z proutí začnu zítra...Zatím mám jen jeden výtvor, inspirací mi byla Monika z kopečku a další proutíčka přijdou na řadu až zítra po příchodu z práce. Dnes jsem pouze vyběhla k rybníčku pro vrbové proutí, provedla přípravu stříháním proutků a nachystala jsem si ozdobný materiál.
Tak hezký zítřejší den a ať vás ráno vzbudí zpěv ptáčků...
Žádné komentáře:
Okomentovat