Dostali jsme pozvání na ples. Mně se nechtělo, protože neumím moc tancovat a nenaučila jsem se to ani v tanečních, které jsme s manželem opakovaně absolvovali. Přestože rodiče tančili krásně a nejspíš i rádi, usoudila jsem, že tanec mi nebyl geneticky předán.
I tak jsem se snažila plesově se naladit a udělat se na večer krásnou - jde to čím dál hůř :)
Chlapi to mají i v tomto případě velice jednoduché, soudě podle mého muže, hodil na sebe oblek a byl připraven, trvalo mu to přesně 10 minut.
I když jsem vynaložila přes týden úsilí a vydala se na nákupy, nic jsem nedonesla. No, abych to uvedla na pravou míru nedonesla jsem nic, co by se hodilo na ples.
Manžel se jen usmíval a přesvědčoval mě, že i kdybych šla v pytli, jistě budu nejkrásnější. No jo...jenže běžte na ples v pytli...
Kdybych tak měla alespoň jeden kouzelný oříšek...
V den plesu jsem podlehla panice, jela s manželem do shopinu a vyzkoušela dlouhé šaty, které mi hned padly do oka. Ale nekoupila jsem si je. Vracela jsme se domů s tím, že jsem přesvědčovala sebe i manžela, že šaty z loňska mi stačí - i když jsou sice krátké a vůbec se mi do nich nechtělo :(
Ale večer při oblékání jsem se jako Popelka nakonec cítila...Líčím se a oblékám a slyším volat Sebastiána : „ Mami, přijely ti šaty! “
Jdu k oknu a .... můj manžel vystupuje z auta a nese ty NEJKRÁSNĚJŠÍ plesové šaty.
***
Když tančím, nesoudím, nemohu nenávidět, nemohu sebe oddělit od života. Mohu být jen šťastný a plný života. To je důvod, proč tančím.
Hans Bos
***
