Když jsem byla malá neslavil se Den matek, ale Mezinárodní den žen.
Jako děti jsme ve škole vyráběli ve výtvarné výchově různá přáníčka a překvapení pro maminky a těšili jsme se až příjdeme domů a tou maličkostí maminku překvapíme.
Ve vyšších třídách jsme už přáníčka netvořili, ale po cestě domů ze školyjsme koupili květinu, případně jsme u mléčné jídelny koupili sněženky, které tam od plného stolečku navázaných kytiček prodávala stará paní.
S přibývajícím věkem jsme s maminkou a s Miluškou zašli třeba na štamprli.
Když se svátek zrušil moc jsem to neřešila a ani nad ním nepřemýšlela, maminka s Miluškou svátek dodržovaly dál..
Dneska, nevím proč, snad je to těmi sněženkami nebo těmi roky, svátek mi sám přišel na mysl.
Jak já bych dnes tvořila přáníčka, chystala mamince překvapení a tak ráda bych pro ni sněženky v nějaké zahradě tajně utrhla...
Ach jo...co se týče maminky, půjdu do levandulového pokoje, dát si s ní symbolicky tu štamprli a popřát vše nej k MDŽ...
Já jsem dostala sněženky k MDŽ od mých zlatíček už o víkendu...DĚKUJÍÍÍÍÍ :-)
Snad tenhle den a to pochmurno venku mi připomnělo velmi silnou písničku od Hany Hegerové...ráda ji poslouchám..tak stačí jen kliknout...pokud máte chuť poslouchat...
Žádné komentáře:
Okomentovat