sobota 28. května 2016

Hledáme Maxe...
V úterý ráno jsem dala Maxíkovi plnou misku, šla do práce a od té doby už jsem ho neviděla...Vracíval se vždycky, když jsem přišla z práce a teď nic...Hledali jsme večer, v noci, další den, ale nikde jsme ho nenašli...
Chuďátko moje...doufám, že nikde netrpí, když si jen vzpomenu jak dokážou být lidi zlí... ::-(
 

***
Jsi moje kočka a já jsem tvůj člověk. 
Hillaire Bellocová
*** 

Žádné obyčejné kočky nejsou.
Colette
***

Zrovna minulý týden jsem se snažila najít v sobě chuť koupit si knížku o kocourovi jménem Dewey, který ovlivnil a nějakým způsobem zasáhl do života spousty lidí. Je to příběh podle skutečné události.
Kocourek, kterého zachránila vedoucí knihovny a pojmenovala ho Dewey, dokázal svým šestým smyslem odhadnout, kdo ho v danou chvíli potřebuje nejvíc. Jeho sláva se šířila od města k městu a nakonec pronikla do celého světa, což dokládá skutečnost, že si ho přišla nafilmovat delegace až z Japonska. Když Dewey v roce 2006 zemřel, oplakávaly ho prý tisíce lidí.
 Jeho odkaz žije dál prostřednictvím této knihy, která se po vydání stala světovým bestsellerem a jeho osud zaujal svět natolik, že se chystá i filmová verze.  


Nakonec si tuto knihu nekoupím, asi bych nezvládla ten konec...Nejen kvůli Maxe, ale kvůli všech zvířat, které se nějakým způsobem dotkli mého života..
Můžu prostě číst a dívat se jen na pohádky a příběhy se šťastným koncem...Zajímalo by mě, čím je to dané, protože každý to takhle nemá...Možná je toho smutného, zlého a bolestného kolem některých lidí tolik, že se jejich mozek sám brání dobrovolně přijímat ještě další dávku toho všeho ve formě filmů, knih nebo zpráv. 
I když si tisíckrát řeknu: ,,je to jen film.." nebo : ,,je to jen vymyšlený příběh"..dovedu se do všeho vžít tak, že by mi po shlédnutí takového filmu nebo po četbě takovýchto příběhů bylo HROZNĚ...
a tak se asi ani nedozvím, co všechno kocourek Dewey pro lidi udělal...
Na druhé straně mě napadá otázka, proč vůbec zvířata ztrácejí svůj čas s někým takovým, jako jsou lidi...

Maxíka vyhlížím pořád a vždycky než stočím pohled ke dveřím, představím si, že tam už teď určitě bude sedět...
***
Čas strávený s kočkami nikdy nepovažuji za ztracený.  
Sigmund Freud
 ***
 Bellocová)

Žádné komentáře:

Okomentovat