Maxíčku, určitě jsi to neměl od malinka lehké... podle vyprávění jsi snad žil nějakou dobu u ,,lidí", kteří ti nedali to, co sis jako správný kocourek zasloužil. Až když jsi se dostal k mamince a po jejím odchodu k nám, začal jsi zase pomalu důvěřovat lidem. Trvalo měsíce, než jsi se nechal pohladit a vzít na klín. Ale krůček po krůčku jsme to spolu dokázali...♥
Tolik jsi toho překonal a statečně ses protloukal tímhle, pro vás zvířata, tak nebezpečným světem.
Neumím ti vysvětlit, proč zvířata nejsou uchráněni všech těch nebezpečných věcí kolem, když s nimi vlastně nemáte nic společného a nepodílíte se na jejich vzniku.
Hledali jsme tě 3 dny, ale po tom, co se ti snad stalo, mám pocit, že už se nemůžeš vrátit...i když naděje prý snad vždycky nějaká je...nevím..
Moc ráda jsem tě poznala, mám tě ráda a vážím si toho, že jsi s námi žil...Chtěla jsem tě uchránit, ale nedokázala jsem to...
 |
| ...Snad opravdu existuje místo, kde jsi teď v bezpečí, něco jako zvířecí ráj, protože vy zvířata by jste si to zasloužili, vy nenesete žádnou vinu... |
 |
| Posílám ti pohlazení a velkou pusu ♥ ...odpočívej a promiň, že jsem ti už nemohla pomoct... |
 |
... nikdy tě nepřestanu čekat...jsi můj zlatý kocourek ♥♥♥ |
;(....;(...;(..
OdpovědětVymazat