LeaFlower

Na houbičky...
Protože počasí je jaké je, začínáme se sběrem hub letos dříve, než v minulých letech a vyrážíme na naše místečka. Nejsme takoví ti houbaři, kteří vstanou brzy ráno a v lese jsou už v šest hodin, ale než se prostě vyspíme a sbalíme košíky, svačinu a do kapes nožíky, je mnohdy poledne a my se konečně začneme prodírat houštím, borůvčím a užívat si šlapání v měkoučkém mechu.
A kdyby nerostly?...nevadí...alespoň se projdeme a nasáváme tu nádhernou vůni lesa... Ale houbičky naštěstí rostou a tak jsme jásali při každém nálezu...
Trochu nám i zapršelo, ale náladu nám počasí nezkazilo...spíše naopak...po chvíli chození lesem se tak rozpršelo, že jsme si museli každý najít strom, pod kterým se dalo schovat a nasmáli jsme se při téhle schvovávačce tak, že nám vůbec nevadilo, jak jsme promočení.
Cestou zpět jsme si dali výbornou pizzu ve Frenštátě a těšili se na večerní hodování.
Hříbky milujeme osmažené jako řízečky..k tomu vychlazené pivo a idylka je hotová...

...tak huráá do lesíčka...

...borůvky byly slaďoučké jako med...

...a hle ho!.. kloučka překrásného...

...je tady tak hlasité ticho, že natahuju uši na všechny strany a trochu se bojím..hlavně medvědů, kteří se tady potulují...

 

Podle hrubého odhadu se zde prý pohybuje kolem 9 rysů, 3 vlci a 2-3 medvědi. Beskydy jsou jediným místem v České republice, kde se objevují všechny tyto tři šelmy pohromadě. Kvůli jejich výskytu je Chráněná krajinná oblast Beskydy zařazena mezi evropské významné lokality velkých šelem.
To je sice pěkné, ale jen jednou jsme měli medvěda v zádech (a to na těchto našich oblíbených místech..) a doufám, že už tento pocit nikdy nezažijeme...
Léta jsme se místu setkání vyhýbali, ale roky jdou a člověk postupně nabyde zase odvahy a nějak ten strach překoná...ovšem nesmí se pak doma, ani koutkem oka, podívat na obrázky medvěda a na potvrzené počty šelem v Beskydech, které napočítali ochránci přírody, protože jinak je strach velmi rychle zpět a pak to houbaření není takové, jaké by mělo být a člověk spíše než by hledal v mechu houbičky, raději natahuje uši a poslouchá nervózně co se kde šustne...

...je tu šílené ticho, a tak vybízím Džekiho ať aspoň štěká, aby se případný mědvěd či jiná šelmička lekla a šla na opačnou stranu...

 

...a už nám začíná pomalu pršet...a les začíná být strašidelný...

...mech je měkoučký...

...už se nám tady někdo tlačí...asi po tom dešti:-)...

Houbaření se nedá prostě odolat, protože ten okamžik objevení hříbku je tak úžasný, že v tu chvíli zapomenete na všechny medvědy světa...
A tak sláva, na zdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu!! A v nejbližších dnech vyrazíme určitě znovu..
Tak houbaření zdar a ať máte plné košíky♥

...takhle na fotce vypadají hoši pěkně, co?...