LeaFlower

Naše Covid žití - čast první...

Tak jsme se těšili na jaro a plánovali, jak letos budeme radostně na zahradě ,,jarnit", ale všechno je jinak...

Žijeme ve strachu z nákazy a snažíme se dodržovat do posledního detailu veškerá opatření a zároveň ve skrytu duše doufáme, že se virus podaří zastavit nebo zpomalit.

Zatím se všechna opatření dají zvládnout...Nošením roušek jsme celá rodina nadšena a přáli bychom si, aby se roušky staly běžnou věcí i v budoucnu, stejně nadšeni jsme s dodržováním odstupu ve frontách - tohle je prostě paráda! - nikdo vám nedýchá na krk, nemluví těsně za vaší hlavou, necpe se na vás....dodržování osobních zón je naprosto perfektní věc...kéž by to fungovalo i bez přítomnosti pandemií...vždyť už ve škole nás učili, že dodržování osobní zóny je součástí komunikace a její nedodržení je jako porušení pravidel slušného chování...

...i tomu ptactvu je to jasné...

Jó a taky se nám líbí ( na prodávajících i nakupujících) používání rukavic v obchodech...skvělá věc...´

Myslím, že je to o zvyku a na něco si zvyknout prý trvá 21-27 dní...vůbec by nám nevadilo, kdyby roušky, rukavice a rozestupy zůstaly povinné napořád alespoň v obchodech a v hromadné dopravě.

***

Hůře už neseme zavřená fitka...je dost těžké tohle strpět a necítím se vůbec dobře, protože jsme zvyklí chodit 4 x týdně cvičit...museli jsme zprovoznit a zútulnit posilovnu ve sklepě, ale mně je tam taková zima, že nejsem schopna se na kole vůbec zahřát, natož ještě spálit nějaký ten tuk...
...takže v případě, že tento zákaz bude trvat déle, budu za chvíli protivná tlustá koule...brrrr... nechci na to ani pomyslet a kazí mi to moc náladu...

...nééé!...

***

Další věc, která mi hodně ubírá na jarním těšení je právě to jarní kytičkování a poskakování kolem truhlíků, sazeniček, kytiček atd...není si kde koupit kytku a potěšit se tím, jak je krásná a voňavá...
....vím, že v téhle době jsou důležitější věci, ale chybí mi zahradnictví plné kytek, sazeniček, muškátů, kopretin....ááách jo...pořád jsem si říkala,,to si pak koupím, to nespěchá, na to je ještě čas" ..a najednou není kde koupit...

Příroda na nás ale nečeká, nečeká ani na to, až koronavirus zmizí a jarní zázraky se tak konají i bez nás... a tak v tomto období více než jiné roky věnuju svůj obdiv zlatému dešti, sedmikráskám, fialkám a petrklíčům...ne že bych je jindy neobdivovala, ale letos se nemusí o obdiv tolik dělit...

...takhle krásně už vypadá jaro na trávníku...

..ten si našel místečko...

...pod naší borovicí...

...začínají pučet karafiátky...

...tenhle už to nevydržel...

...rozmarýnek krásně kvete...

***

Pokud karanténa bude trvat ještě déle, pak mou náladu mohou zachránit pampelišky, pomněnky a pokud bude trvat ještě déle, pak už jedině levandule...ale to už bude tak červenec a k levandulím se přes tu pneumatiku na břiše už ani neohnu, takže zase neucítím levandulovou vůni, která by mi tu náladu mohla zlepšit...