LeaFlower

Je po nich...
je po nich, po těch třech zmrzlých chlapících - Pankráci, Serváci a Bonifáci - a je to znát, protože je krásně, voňavě a čerstvě.
Kdo má alespoň malý kousek záhonku tak zahradničí, co mu síly stačí.
Je tady ta doba sázení, přesazování a dloubání v hlíně...krása...vytrhávám plevel jako o život, při  tom zdravím každou žížalu, na kterou narazím a spílám každému slimákovi, který mi příjde na oči.
Myslím, že všichni stejně jako já, čekali až přejdou tři zmrzlí a pak hurá ven se všemi těmi malými rostlinkami, toužícími po sluníčku.
Je mi dobře, mezi všemi těmi květinami, dovedu pořád dokola obdivovat jejich dokonalost, jejich vůni a barvy...Nachodím s nimi spousty kilometrů po zahradě a namluvím s nimi nespočet slov, než jim najdu to správné místečko, na kterém jim bude dobře ustláno...

...letos jsem se na aksamitníky zaměřila, protože jak jsem psala vloni v příspěvku zde , aksamitníky jsou jedlé, chutné a zdravé...

...letos jsem si znovu pořídila hortenzii - růžovou...

...a bílou...snad mi tento rok vydrží...

...tyhle karafiátky dovedou tak krásně vonět, že kdykoliv projdete kolem místa, které jste jim vybrali, vždycky je ucítíte...

...nemůžou chybět ani jediné léto...

...okurčičky...

...vlčí bob...už dvakrát jsem ho zasadila a vždycky se mi nějakým způsobem v záhonu ztratil...tak jsem mu letos vybrala nové místo a uvidíme

...hlouposti, to je to co ty naše zvířátka baví...

...gazánie s pomněnkami...

...kvetou nám schody...

...Mía v zápalu lovu zapomněla, že se má zdržovat pouze na terase...

...muškáty už jsou na oknech...

...jedlička jako malovaná...

...bedýnka nebo krabice, všechno je dobré na to, aby se do toho vlezlo...

...a aby se v tom taky lebedilo...

...ááách...

***

...Malý princ, který byl při tom, když vyrašil obrovský pupen, dobře tušil, že z něho vypučí něco zázračného, ale květina se ve svém zeleném příbytku krášlila nekonečně dlouho.

Pečlivě si vybírala barvy. Oblékala se pomalu, upravovala si okvětní plátek jeden po druhém. Nechtěla se ukázat celá pomačkaná jako vlčí máky. Chtěla se objevit až teprve v plné kráse. Ó ano, byla to koketka! Její tajemná toaleta trvala mnoho a mnoho dní. Až jednoho rána se ukázala právě při východu slunce. A květina, která se tak pečlivě připravovala, řekla zívajíc:

"Ach, právě jsem se probudila…Promiňte, prosím…Jsem ještě celá rozcuchaná…"

Malý princ nemohl v tu chvíli skrýt svůj obdiv:

"Jak jste krásná!"

"Že ano," odpověděla tiše květina. "A přišla jsem na svět zároveň se sluncem…"

Malý princ správně uhodl, že není moc skromná. Ale tolik dojímala! "Myslím, že je čas snídat," dodala po chvilce, "byl byste tak hodný a postaral se o mne…"

***

Ach ano, starejme se o ně dobře, protože květiny jsou tak krásné...je to dokonalé dílo...

Pěkné a voňavé zahradničení vám přeji♥