Nastávají dny, kdy všechny hřbitovy krásně svítí...všude je spousta lidí s kyticemi a svíčkami a prý jsou to dny, kdy se vzpomíná na zemřelé...a co jiné dny...to se nevzpomíná?..vzpomínka příjde zase za rok ve stejný den?...zvláštní svátek, ale budiž...
Taky zapalujeme lucerny a svíčky a to na každém rohu, jak v zahradě tak uvnitř domu, ale myslím, že u nás doma je to spíše spojeno s podzimním časem, brzkým stmíváním a atmosférou blížící se zimy.
Ale vzpomínka na blízké, ta přichází denně, protože každičký den tóóólik chybí...
Mám pocit, že tenhle ,,svátek" spíše bolest uvnitř ještě zvětší...
A když je smutno už moc velké, sednu si do levandulového pokoje, prohlížím si staré fotky, Hana Hegerová potichu zpívá o vzpomínkách, které ztrácí jas a pan Hapka vyloudí překrásnou a nadpozemskou melodii na varhanech či na klavíru..
Tak já jdu zapálit desítky svíček a jen tak zamyšleně koukat do plamínků...
 |
| ...nikdy nezapomenu... |
Pěkný podzimní večer všem...a pokud věříte, že čas Dušiček je doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých, tak buďte opatrní.....
klikni a chvilku poslouchej
Žádné komentáře:
Okomentovat